Večerní vlčí hlad je velkým nepřítelem hubnutí

16.08.2022 | Hubnutí

Znáte to. Celý den si hlídáte jídelníček, jak jen můžete, nic nezdravého a „nedietního“ se vám do pusy nedostane a večer se vás z ničeho nic zmocní pocit, že byste nejraději vyjedli celý supermarket. Kde se vlastně vlčí hlad bere a jak se mu bránit?

Vlčí hlad je velkým nepřítelem většiny lidí, kteří se snaží zhubnout nebo udržet si štíhlou postavu, protože právě večerní nájezdy na ledničku (spíž, cukrárnu, nejbližší hospůdku apod.) bývají pro dietní programy všech druhů ničivé – jednak bezhlavě konzumujeme obrovské množství kalorií, jednak poměrně brzy poté odcházíme spát, takže tělo všechno pěkně uloží (nehledě na to, že jíst těsně před spaním není z hlediska zažívání a kvality spánku příliš zdravé). Logicky vyvstává otázka, kde se tyto – nejčastěji právě večerní – nezdolné chutě berou. Příčin může být několik, bety vám přináší přehled těch nejčastějších (1).

Často je to v hlavě

Stres nebo silné emoce (hlavně ty negativní, tedy smutek, hněv, úzkost nebo třeba žárlivost) v nás vyvolávají chuť přebít je nějakým jídlem (nejčastěji sladkým). Také ženy s nízkým sebevědomím, které nejsou spokojeny se svým životem, otevírají v záchvatech vlčího hladu lednici častěji než jejich sebevědomé a bezstarostné kolegyně. Jenže se tak dostávají do začarovaného kruhu – nejsou-li například spokojené se svou postavou, každé kilo navíc sráží jejich sebevědomí o několik dalších pater dolů. V takovém případě může pomoci změna životního stylu, zaměstnání, které nás začne naplňovat..., není na škodu vyhledat psychologa, který vám může hodně pomoci změnit pohled sama na sebe (1).

Zase ty hormony

Hodně žen trpí výkyvy chutí na jídlo v rámci menstruačního cyklu. Pokud mezi ně patříte, víte dobře, o čem je řeč – zatímco jeden týden jíte normálně, další dny nemáte na jídlo skoro ani chuť, přijde pak několik dní (obvykle okolo začátku menstruace), kdy se prostě „nemůžete udržet“, a ačkoli víte, že byste rozhodně neměla, jste schopná večer spořádat cokoli, co je sladké nebo tučné, nejlépe v množství, ze kterého byste měla normálně dvě slušné večeře. Mohou za to pravděpodobně hormonální změny, kterými náš organismus v rámci cyklu prochází. Některým pomůže hormonální antikoncepce, jiné se výkyvů nezbaví ani s medikací (2).

Dalšími hormony, které naše chutě ovládají, jsou grelin a leptin (3). Prvně jmenovaný zvyšuje chuť k jídlu, druhý pak tělu signalizuje, že je syté. Pokud tedy hladina grelinu klesne (čímž zároveň stoupne hladila leptinu), začne mozek vysílat zprávy, že má hlad. Příčiny výkyvů množství těchto hormonů je několik, velmi často jejich hladinu ovlivňuje spánek – lidé, kteří spí 7 až 8 hodin denně jsou na tom podstatně lépe než ti, kteří spí méně nebo nekvalitně.

Hypoglykemie

Hypoglykemií (4), neboli lidově nedostatkem cukru, trpí ty z nás, které se rozhodly zhubnout tak, že budou hladovět, nebo ženy, jež do svého jídelníčku zařazují nevhodné potraviny, především ty s vysokým glykemickým indexem. V obou případech totiž klesne hladina cukru v krvi a my začneme mít neodolatelnou chuť na „něco dobrého“ (většinou opět sladkého). Chce to tedy rozmyslet si, co vlastně jíme, a zkusit změnit jídelníček.

Jak na vlčí hlad?

Existuje celá řada „zaručených“ rad, jak se dá neovladatelná chuť na jídlo omezit (5). Někdo při náhlé chuti „na něco“ doporučuje 20 až 30 vteřin tlačit na akupresurní bod mezi nosem a horním rtem. Zatímco jedni se dušují, že tento trik funguje, druzí ho považují za hloupost. Je tedy na vás, do které skupiny se zařadíte – za vyzkoušení to ale stojí. Další často doporučovanou pomocí – podle hesla „hlad je převlečená žízeň – je vypití sklenice vody. Sice trochu hrozí, že se večer upijete, ale pravdou je, že to funguje.

Dobrým trikem je vyčistit si při náhlém záchvatu vlčího hladu zuby. Jednak chuť zubní pasty přehluší chuť na cokoli jiného (už jen představa, jak budou některé potraviny po vyčištění zubů chutnat, je docela dobrá prevence), jednak není ani vyhlídka na několikanásobné čištění zubů nijak lákavá. Ačkoli zní všechny zmíněné triky logicky, stejně se nakonec nejspíš neobejdeme bez silné vůle.(6).

 

Zdroj: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4425165/, (2) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4700688/, (3) www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/17212793/, (4) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK534841/, (5) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6412676/, (6) názor autora






Celkem 0 komentářů

Reklama

Pro pokračování se musíte registrovat nebo přihlásit

Přihlásit se Registrovat