Skoro každý má rád sladké. To je vrozené, protože úplně první jídlo našeho života – mateřské mléko – chutná lehce sladce. A v dobách, kdy lidé ještě museli shánět a sbírat potravu, byly sladké bobule, plody a kořeny vždy jedlé, zatímco s hořkými rostlinami se muselo opatrně. Protože mohly být jedovaté. Dnes už dávno umíme udělat jídlo tak sladké, jak chceme. Díky cukru. Bohužel však vysoká spotřeba cukru v industrializovaných společnostech vedla k tomu, že podléháme řadě ošklivých nemocí. Z tohoto důvodu se mnoho lidí snaží přejít na alternativní sladidla.
To, čemu hovorově říkáme stolní cukr nebo krystalový cukr, je chemicky řečeno „sacharóza“. Sacharóza je tvořena rostlinami pomocí toho, co je známé jako fotosyntéza. Hvězdami mezi rostlinami produkujícími cukr jsou cukrová třtina a cukrová řepa. Z těchto dvou se vyrábí náš bílý cukr.
Že je bílý cukr nezdravý, už ví každé malé dítě. Ale existuje vůbec nějaká zdravá varianta cukru?
Hnědý cukr
Hnědý cukr je v podstatě stejný jako bílý cukr. Byl vynechán pouze poslední krok při rafinaci, čištění. Na krystalky cukru se proto ještě drží trocha hnědého sirupu. To nepřináší žádné zdravotní výhody a obsah kalorií je stejný jako u bílého cukru. Jen chuť je jiná: trochu sladová a lehce karamelová.
Med
Med je cukerná směs glukózy, fruktózy, sacharózy a některých trojitých cukrů. Čím je med tekutější, tím obsahuje více fruktózy a tím sladší chuť. Na druhou stranu medy, které obsahují hodně glukózy, krystalizují. Med obsahuje malé množství minerálních látek. Jsou to především včelí látky, díky kterým je med nutričně hodnotnější než cukr. Díky těmto látkám působí med mírně antibakteriálně a protizánětlivě.
Agávový sirup
Agávový sirup pochází převážně z Mexika. Tam rostoucí agáve se „oklepávají“ a sbírá se z nich vytékající sirup. Vzhledem k tomu, že se čerstvý sirup rychle kazí, je filtrován a zahříván, aby měl delší trvanlivost. Agávový sirup se skládá ze směsi fruktózy a glukózy. Fruktóza může vést k intoleranci a ukládá se v játrech a přeměňuje se na tuk. Vzhledem k tomu, že agávový sirup se musí dovážet z daleka, také nejde o ekologicky šetrný produkt.
Javorový sirup
Javorový sirup je zahuštěná míza z javoru cukrového. Tyto stromy tradičně rostou v Kanadě, ale stále častěji také v Číně. I dovážený javorový sirup má tedy dosti nepříznivou ekologickou bilanci. Javorový sirup je ze dvou třetin sacharóza a z jedné třetiny fruktóza – díky čemuž není tak nezdravý jako sirup z agáve, ale není ani nijak zvlášť lepší.
Datlové pyré
Datle jsou extrémně sladké ovoce, takže ze sušených datlí můžete připravit velmi sladkou kaši. Cukr v datlích se skládá z poloviny fruktózy a z poloviny glukózy – což je nutričně výhodnější než složení výše zmíněných sirupů. Ve prospěch datlí hovoří i obsažená vláknina, minerály a vitaminy.
Cukr z kokosových květů
Cukr z kokosových květů je jistě nejdražším cukrem, který je v současnosti na trhu. Zde se řežou poupata kokosových palem a sbírá se šťáva z kokosových květů. Tento nektar se vaří a zahušťuje, aby se extrahovaly krystalky cukru z kokosových květů. Ty se pak suší a prosévají. Celkově vzato, můžete o cukru z kokosových květů najít pouze marketingové texty, takže neexistuje žádná spolehlivá informace o složení živin. Z ekologického hlediska jde o dosti pochybný produkt kvůli dlouhé přepravní trase.
Xylitol
Xylitol je látka, která je ve žvýkačkách šetrných k zubům. Je to cukerný alkohol a tedy tzv. náhražka cukru. V minulosti se xylitol extrahoval z březového sirupu, ale dnes se většinou vyrábí synteticky v laboratoři. A to ze škrobových substrátů za pomoci geneticky modifikovaných kvasinek. Při vysoké konzumaci působí projímavě a nadýmavě.
Stévie
Stévie je v posledních letech také velmi módní. Glykosid stévie nalezený v listech rostliny stévie je 300krát sladší než cukr a nemá žádné kalorie. Listy stévie se však musejí poměrně dlouho laboratorně týrat, než vznikne produkt, který si u nás můžete zakoupit. Nejde tedy o přírodní produkt. Chuť je osobitá, a protože stévie má mnohem menší objem než cukr, vyžaduje si její použití v kuchyni trochu zvyku.
Sladidla
Běžnými sladidly jsou sacharin, cyklamát, aspartam, acesulfam-K a thaumatin. Všechno jsou to produkty z chemické laboratoře a nemají absolutně nic společného s přirozenou sladkostí. Jejich výhodou je, že nemají žádné kalorie a nenapadají zuby. Vzhledem k jejich nesmírné sladící síle je třeba je dávkovat opatrně.
Surový třtinový cukr
Surový třtinový cukr je vyčeřená a zahuštěná šťáva z cukrové třtiny. Ten se naočkuje startovacími krystaly a po vykrystalizování se promyje vodou a odstředí. Surový třtinový cukr má světle hnědou barvu, protože stále obsahuje malé množství minerálních látek a melasy. Vyrábí se ze sacharózy, ale ve srovnání s krystalovým cukrem je to přirozenější produkt, protože není rafinovaný.
Celý třtinový cukr
Celý třtinový cukr je nerafinovaný druh cukru, a proto je tím nejpřirozenějším hnědým cukrem. Cukrová třtina se vylisuje, šťáva se filtruje a vaří se na sirup. Krystaly, které se tvoří při ochlazování, jsou následně rozemlety. Celý třtinový cukr obsahuje všechny složky šťávy z cukrové třtiny. Cukr je tmavě hnědý a není tak sypký jako krystalový cukr. Skládá se z 95 procent sacharózy a chutná lehce jako karamel díky vysokému obsahu melasy.
Nakonec, jakou sladící látku použijete, zůstává otázkou chuti, otázkou diety, ekologického svědomí a také otázkou rozpočtu. Jiné potraviny však bývají zdravější.
Zdroj: www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4899993/ - celý článek
