Konec módním dietám a pochybným doplňkům stravy! Brzy možná přijde den, kdy bude klíčem k udržení útlých křivek naše oblíbená písnička.
Představte si svět, kde cesta ke štíhlosti nevede jen přes diety, přerušované půsty a náročné tréninky, ale i skrze něco tak všedního, jako je zvuk. Nemožné? Bláznivé? Kupodivu reálné! Zvuk totiž může mít hluboký dopad na naše buňky, a to až do té míry, že dokáže ovlivnit, jak tělo ukládá tuk.
Ticho možná léčí, ale nezeštíhluje
„Akustická stimulace je neinvazivním, bezpečným a okamžitým nástrojem. Pravděpodobně bude brzy velkým přínosem pro medicínu a zdravotní péči,“ uvedl ve svém prohlášení japonský vědec Masahiro Kumeta (1), který je autorem převratné studie (2) o zeštíhlujících zvukových vlnách. „Zvuk je víc než jen hluk. Skládá se z mechanických vln, které vytvářejí drobné vibrace šířící se vzduchem, vodou nebo dokonce tkání,“ upřesňuje vědec. Podle něj se již dlouho ví, že zvířata používají zvukové vibrace v kostech ke komunikaci a shromažďování důležitých informací o svém okolí, ale až nyní začínáme chápat, jak na hluboké buněčné úrovni ovlivňují i nás samotné.
Klavír místo hladovění
„Abychom prozkoumali celý mechanismus působení, navrhli jsme systém pro aplikaci akustických vln na kultivované buňky,“ vysvětluje Masahiro Kumeta (3). Jeho odborný tým na svalových buňkách odebraných z myší testoval tři zvuky: bílý šum, tón o frekvenci 440 Hz (tón „A“ na klavíru) a vysoký tón o frekvenci 14 kHz (blízký nejvyššímu tónu, který většina lidí slyší). Výsledky byly ohromující. Po pouhých dvou hodinách vystavení zvuku se změnilo 42 genů. Po 24 hodinách vykazovalo změněnou aktivitu působivých 145 genů.
Stačí se jen zaposlouchat
Ukázalo se také, že reakce buněk nebyla jednotná, ale závisela na frekvenci, intenzitě a vzoru zvukové vlny, stejně jako na konkrétním typu buňky. Klíčovým objevem studie však bylo, že zvuk účinně zastavil diferenciaci adipocytů. To je proces, při kterém se z preadipocytů (nezralých buněk) stávají ty plnohodnotné, jež jsou schopné ukládat tuk. Ačkoli se hubnoucí zvukový mechanismus musí ještě řádně přezkoumat, už teď se ví, že tento objev představuje nesmírně slibnou cestu pro budoucí neinvazivní redukční postupy.
Zdroje: (1) https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9758970/, (2) www.nature.com/articles/s42003-025-07969-1, (3) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK221839/
